CzechTek 2005 – smršť zážitků
Reportáž z výletu s obrázky a audio
Zde
verze bez obrázků
Na Sedliště a na místo
Tak jsem konečně poprvé v životě vyrazil na CzechTek. Původně jsem chtěl už v pátek, ale ve čtvrtek jsem nějak nezvládl se zabalit a v pátek mne odradilo horko. A taky zprávy ve stylu, zda CzechTek vlastně vůbec bude. To bylo do večera vyjasněné, tudíž jsem v sobotu 30.7. ráno zakoupil jízdenku do Boru a vyrazil v 9:57 vlakem od Českých Budějovic na Plzeň. V Plzni jsem přisedl ke kamarádce do vlaku z Prahy. V Plané pak byl přestup na lokálku směr Domažlice. Průvodčí nám poradil, že na Mlýnec to bude nejkratší ze zastávky v Sedlišti. V Tachově se vláček slušně zaplnil a většina také v Sedlišti vystoupila. Průvodčí nám ještě ukázal cestu – "támhle rovně a pak už to uslyšíte". :-)
V Sedlišti jsme se s kamarádkou nejprve vydali obhlédnout městečko a něco pojíst. Když jsme vyšli z restaurace, přišla zpráva od iDnes, že policisté chystají zásah (15:53). Měli prý účastníky "za chvíli vyzvat k odjezdu". Cesta na místo utekla rychle, hlasitá hudba slyšet nebyla, orientovali jsme se podle vrtulníku. Až jsme v dálce uviděli zaparkovaná auta a vyrazili jejich směrem. Cestou jsme potkali pár aut a dodávek, které opouštěly místo už teď.
Těsně před příchodem k cíli (16:53) přichází zpráva, že zákrok začal a že policie používá slzný plyn. Nevěřícně jsem zamžikal. Kamarádka mi totiž den předtím – po prvních zásazích policie – řekla, že teď už chybí jen slzný plyn a já to vzal jako dobrý vtip. Došli jsme na silniční křižovatku, zatočili doleva a v klidu prošli kolem poklidně přihlížející policejní hlídky a provizorní značky se zákazem vjezdu. Silnice vedla do lesa a na dalším policejním stanovišti jsme zatočili doprava na lesní cestu (policie pouštěla dovnitř beze slova všechny, kdo šli pěšky). To už jsme kromě mírného teknodunění zaslechli i střelbu. "Gumové projektily"? – prolétlo mi hlavou. Po lesní cestě to byl pěkný výšlap do kopečka, občas jsme ustupovali autům projíždějícím v obou směrech (!). "Je to tam dost drsný", pronesl naším směrem jeden odcházející mladík. My už si ale celí zvědaví ještě trochu zkrátili cestu lesní pěšinkou a už jsme byli na místě.
Ten pohled byl impozantní! Opravdu velké množství lidí. Došli jsme na nejvyšší místo a pohled na policejní černou linii byl neméně impozantní. Nemám moc oko na rozměry, ale délku toho kordonu bych odhadl tak na půl kilometru. Byli téměř přes celou šířku louky (později úplně přes celou, protože louka se zužuje).
V tu chvíli stáli ještě dost daleko, alespoň mi to tak připadalo. V jednu chvíli se zvedl ohromný křik všech přítomných. Byl mohutný jak husitský chorál. Snažil jsem se lokalizovat neustávající "střelbu" a v dálce u lesa zahlédl, jak někdo něco někam hází. V první chvíli mne napadlo, nekecám, že tam někdo z teknařů může pořádat nějakou hru. :-) Rázem jsem byl vyveden z omylu, když patrony začaly lítat naším směrem. Policajti najednou zrychlili tempo a házeli slzné granáty před sebe do lidí. Prakticky neustále. "To si přece nemůžou dovolit, to přece není možný!" – opakoval jsem několikrát ve své naivitě. "Ale jo," řekla mi na to kamarádka, která v letech 1988-1989 "absolvovala" několik protestních akcí v Praze. "To je jejich strategie – jak lidi trochu ustoupí, policajti zrychlí". Kamarádka má alergii na slzný plyn a pocítila ho ve vzduchu mnohem dřív než já. Já uvěřil opravdu až ve chvíli, kdy mě začaly štípat oči a pálit v krku. V tu chvíli jsme se dali na ústup.
Ještě předtím jsme ale prošli kolem snad jediného hrajícího soundsystemu, obsypaného stovkami lidí a očividně odhodlaného hrát až "do konce". Stejně tak do konce na pár stanovištích točili pivo, na které jsem měl hroznou chuť, nicméně ho už nestihl. Policajti byli rychlejší.
audio záznam wav (1 min., 516 kB)
Ještě k otázce často diskutovaného odpadu. Všímal jsem si toho často cestou tam i na místě. Nešlo to přehlédnout. Někde už stály ony pytle s posbíraným smetím. Jestli jsem na celé trase viděl na zemi se válet dvě nebo tři flašky od alkoholu... Jinak čisto, že by se z té země dalo jíst! Přiznám se, že jsem až takovéhle čisto nečekal. Zkuste se někdy podívat třeba jak to vypadá druhý den po ukončení nějakého malého rockového festivalu pro 500 lidí. Je tam víc bordelu než bylo tady.
Hladoví, žízniví a unavení z cesty jsme opouštěli místo společně s davem pěších i aut, pokud jsem zrovna nedržel v jedné ruce nad hlavou foťák (v druhé stan – proto jsou některé snímky mázlé), pokoušel jsem se někomu dovolat, ale nešlo to ani z Paegase, ani z Oskara. Sítě v háji. SMS posílat šlo. Nakonec první, komu jsem se dovolal, byl pan Plesky, majitel pozemku. Představil jsem mu aktuální situaci v živém vstupu :-)) Řekl, že ho to mrzí. Přišlo mi to docela smířlivé. Zapomněl jsem se ho zeptat, jestli mu nevadí, že mu policajti devastují pozemek a zasírají ho jedama. Tak příležitostně jindy.
Cestou pryč jsem po pravé straně za svodidlem viděl úzkou asfaltku, po které teď jezdila jak auta teknařů, tak policajti. To je pravděpodobně ona "příjezdová cesta", na kterou je od pátku 29.07.2005 nejspíš třeba mít povolení k vjezdu od jejich majitelů. Nikde žádná cedule typu zákaz vstupu, zákaz vjezdu nebo aspoň soukromý pozemek. Stejné to ostatně bylo na druhé straně, na začátku té lesní cesty, kterou jsme na místo přišli.
V půl šesté jsme stáli na prázdné dálnici a dali si odpočinek. S našimi snad 30 minutami pobytu jsme bezesporu s kamarádkou nejrychlejší účastníci CzechTeku 2005. :-) Opakoval jsem pokusy s mobilem, nakonec jsem se na poněkolikáté dovolal Stanislavu Pencovi, který mi na oplátku řekl něco o prvních iniciativách, které se kvůli zásahu chystají. Dovolal jsem se nakonec i rodině – to se mi tedy podařilo až těsně před zprávama už daleko na dálnici. Lépe fungoval Oskar, Paegas měl se sítí hodně velké problémy, i později v Boru.
Po dálnici a do Boru
Po krátkém posezení poblíž místa činu jsme se vydali po dálnici směrem na Bor v naději, že někoho stopnem. To se nám tedy nepodařilo na celém sedmikilometrovém úseku. Dálnice byla, jak známo, uzavřená, naším směrem jezdili jen teknaři a drtivá většina vozů byla plně naložená. Pro osádky dodávek jsme pak asi nebyli dost dready. :-) Dálnice je z obou stran důkladně oplocená, takže když se spustil déšť, nedalo se schovat ani pod žádný strom. Statečně jsme šlapali a kolem nás bouchaly hromy blesky. :-) Několikrát jsem se ohlédl za sebe a z CzechTekové louky se neustále valil dým a byly slyšet dělobuchy. Nechápal jsem, po kom tam můžou ty slzotvorné granáty pořád házet, když ten největší dav opustil louku spolu s námi.
"To jsou ale čuráci ty policajti, co"? – přivítal nás ve svém voze pán, který bydlí asi 7 kilometrů od místa CZTK a který nám zastavil za výjezdem na Bor a naložil nás úplně promočené – "to zase uschne". Říkal, že hudba do jeho vesnice samozřejmě slyšet byla, ale "kdybych já si nechal těch 8 hektarů, které jsem prodal, dělal bych tu akci každej rok". Dovezl nás na borské náměstí. Tam jsme se chtěli konečně někde najíst. Nebylo to jednoduché. :-) "Taky vás vyhnali"? – uvítala nás s úsměvem servírka v první hospůdce, do které jsme zašli, kde se ale nevaří. Dali jsme si pivčo a grog. Přisedli jsme si k páru, který se také vrátil z akce a povyprávěl pár věcí, o kterých jsme neměli ještě tušení. Například, že před samotným zásahem policajti nevyhlásili vůbec žádnou výzvu k opuštění místa! "Jestli to tam řekli někomu, kdo za nima přišel, ale nikdo nic nevěděl. Prostě se najednou rozestavěli a začali." Mluvili o mlácení holek, hlava nehlava. Několik místních pak pro nás začalo přemýšlet, kde se tady dá sehnat ubytování, protože Bor zrovna neoplývá sítí soukromých penzionů (to jsme ještě netušili, že ubytování potřebovat nebudeme). Když si potom pán od vedlejšího stolu zavolal mojí kamarádku, zeptal se jí, jestli poslouchá i country a aby přijela na country akci počátkem září, říkal jsem si, že ještě chvilku a propadnu iluzi, že ten CzechTek tady všichni chtějí a jsou za něj rádi. :-) Jelikož jsme ani potom nikde v okolí nenarazili na sebemenší náznak nevole od místních, možná to iluze ani nebyla.
Vydali jsme se odsud do hospody U radnice, kterou tedy nedoporučuji. Vešli jsme, viděl jsem, že servírka roznáší jídlo, tož jsme usedli a chtěli si objednat. To trvalo asi 15 minut. Ovšem vařit se prý nebude, protože pracují od rána a mají toho dost. Ani nic studeného není. Objednali jsme tedy zase jen pivo. Po nějaké půlhodince jsem šel tu objednávku stornovat (servírka: "jé, vy jste chtěli to pivo") a vydali jsme se naproti do zařízení, kterému jsme se prvně vyhnuli, protože se jmenuje Asijský restaurant. Chyba lávky! Když jsme vešli dovnitř, ocitli jsme se v normální hospodě! :-) Solidně zaplněné a později ještě stále více zaplňované. Usměvavé asijské obsluze nevadili lidi na zemi ani nával, pivo přišlo snad za minutu a hlavně jsme se konečně najedli! :-) Vařili až do zavíračky ve 24 hodin, o půl hoďky později však usoudili, že jednou je třeba přeci jen skončit.
Zapovídali jsme se tu s člověkem, který si říká Havran, může být v mém věku (mezi 30 a 40 lety) a vyrazil si na CZTK jen tak v tričku. Řeč se kromě CzechTeku točila kolem poezie a literatury. K tématu CZTK pronesl několik zajímavých úvah, z nichž si pamatuji třeba tuto: na mojí poznámku, že to tam rozháněli jak nějaké teroristy odvětil, že spíš právě našli způsob, jak teroristy vyrábět.
Do Prádelny
Otázku, zda jít spát, nebo zapít ještě jedním pivkem vynikající asijské těstoviny s kuřecím masem, jsme vyřešili rychle a udali se společně s Havranem zcela temným borským náměstím (pouliční lampy zhasnuté, svítí se tam až za náměstím a v obytných částech) dolů a doprava, kde jsme zahlédli svítící objekt a před ním hlouček lidí. Hospůdka Prádelna se ukázala být tím pravým záchytným bodem. Její provozovatel je akci velice nakloněn a prakticky tu teknařům poskytl azyl. Když jsme tam vešli, několik lidí už spalo pod stěnami, většina se ale bavila (ne tancovala, ale povídala si). Do nevelkého objektu se vešlo hodně lidí, z přilehlého salonku se stala malá ložnice, o pár hodin později se poměr bdících a spících - všude, kde to šlo - začal vyrovnávat. Tady jsem tedy vstřebával atmosféru a energii teknivalových lidí. Zůstali jsme nakonec v Prádelně až do rána. "Zavíračku" tam toho dne měli někdy po páté. Občas přijel policejní vůz, zamonitoroval si a zase odjel. Tady jsme toho probrali hodně se spoustou lidí a v různých jazycích. :-) Můj CzechTek se odehrál tady. Tady jsem poznal, že teknisti jsou lidé absolutně skvělí, neuvěřitelně slušní a vstřícní, totálně pohodoví a kliďasové. Po chvíli mi hlavou běhalo jedno slovo: "Respekt". Jedno z hesel komunity – jestli se to, co se zde vznášelo ve vzduchu dá nazvat, pak především respekt – respekt k druhému člověku, k jeho názorům, chování, všemu, co dělá. V té hospodě si prakticky každý mohl dělat co chtěl, což mezi lidmi majícími k sobě respekt znamená, že když si třeba někdo jde lehnout a usne na hlavní cestě na záchod, ostatní ho přeskakují s veškerou snahou, aby se ho nohama ani nedotkli. Nebudu to patetizovat, tuto slušnost jednoho k druhému znám i z jiných, oficiálních a rockových festivalů, tady to ale bylo ještě nějaké zahuštěné a až uhrančivé. Určitě se na tom podepsal také ten menší prostor i předchozí události na louce – podobné zážitky vždy upevňují soudržnost, v daném případě soudržnost místa, kde nikdo nic nemusí a každý všechno může a kde můžete s člověkem sedět u jednoho stolu a hodinu nepromluvit ani slovo a stejně víte naprosto jasně, že si s ním rozumíte. Místo, kde nikdo nedělá frajera, nesnaží se za každou cenu dokázat, že je lepší než ten druhý, místo, kam každý může přijít a prostě se uvolnit.
Docela by mne zajímal sociologický profil lidí přítomných v Prádelně. Samozřejmě nemusím zdůrazňovat, že jsem tam neviděl žádnou zfetovanou lidskou trosku, odhaduji vysoký podíl vzdělaných a inteligentních lidí, dokonce bych si troufl spekulovat, že se hodně z nich dá zařadit do oné střední třídy.
Z drog jsem tam kromě alkoholu viděl jen marihuanu. A zajímavé zjištění: opilecké klimbání jsem zaznamenal jen u těch, kteří mluvili česky (včetně mě). V zahraničí se asi opravdu tolik nechlastá.
Jen jedna věc mě zarazila: určitá na můj vkus přehnaná smířlivost s tím, co se stalo na louce. Logicky to pramení z oné pohodovosti a klidu teknařů. Nicméně já a moje kamarádka jsme tam byli snad jediní, kdo pořád opakoval, že "tohle jim neprojde". A polemizovali jsme takhle s hodně lidmi a převážně mladými, kteří prostě byli přesvědčeni, že jim to projde v pohodě. S jedním klukem jsem se v téhle otázce vsadil o flašku vodky. :-)
A rozhodně největší respekt mám k provozovateli a obsluze Prádelny. :-)
A domů
Moje kamarádka mi na druhý den řekla, že pro ní největší zážitek z akce byl, když si v Prádelně lehla na stůl a usnula. :-) Každopádně z Prádelny jsme vyšli naprosto uvolnění, spokojení, nabití pozitivní energií a zkrátka šťastní! Teď ještě se někde trošku prospat. :-) Šli jsme borským náměstím nahoru a vlevo od kostela zahlédli asi sedmikusou stanovou osadečku. Upíchli jsme stan na volném místě, kamarádka šla spát, já si ještě chvilku vychutnával svítání, krásné borské domy i pocity z CzechTeku.
Šel jsem spát před sedmou. Ve čtvrt na devět nám začal kdosi bušit na stan. Venku stáli tří policisté a jeden z nich děl, že "do dvaceti minut místo opustíme, jinak se vystavujeme přestupkovému řízení a pokutě, vlak nám jede v 9:43". No né že by se mi chtělo nějak moc vstávat, ale průběžně jsme začali balit a za hodinku byli připravení k dalšímu pochodu, směr borské nádraží. Náš CzechTek byl vlastně vůbec takové dobré branné cvičení. :-)
Před nádražím v Boru stálo asi dvacet policistů, měli tam svůj autobus. Lidí na nádraží ovšem byly mraky. Zvědavě jsme čekali, jestli opravdu přijede dvojvagónový motoráček. Nezklamal nás. :-)
"Oni říkali, že udělají nějaké posily, ale asi se na to vykašlali", pronesl zaměstnanec ČD. Ku mému úžasu do toho minivláčku nastoupili skoro všichni, i my dva, kteří jsme to z počátku chtěli vzdát. Vláček odjel a spolu s ním i policejní felicie s třemi policisty, které jsme pak viděli ještě v Tachově a potom i v Plané. Full service, doprovod skoro až domů. :-)
V Plané u Mariánských lázní je v neděli dopoledne absolutně nemožné sehnat cokoliv k jídlu. Posnídali jsme nakonec hamburger na pouti. :-) Na nádraží pak má kamarádka našla doklady jednoho kluka z Pardubicka. Stříhli jsme si, kdo mu je pošle, padlo to na mě. Policisté dohlédli na náš odjezd, na plzeňském nádraží jich pak čekalo ještě mnohem víc. Nic nedělali, "monitorovali". V Plzni jsem se rozloučil s kamarádkou, která pokračovala dál zpět do Prahy. Cestou do Budějovic mi pak na mobil hlásila, že na každé stanici stojí policajti se psy. Na mé trase bylo čisto, nikde ani odhozená uniforma. Zato se mi ve vlaku v prvních chvílích udělalo docela smutno. Jednak po rozloučení s kamarádkou a jednak proto, že bych býval strašně rád s těmi všemi lidmi pobyl ještě trochu dýl.
V Budějovicích jsem si především dopřál dobrý oběd a unavený dorazil domů. Pustil jsem si Radiožurnál a slyšel, jak všichni zásah schvalují jako naprosto oprávněný. Přes únavu se aktivoval adrenalin, takže jsem sledoval zprávy. Televizní zprávy o CzechTeku mne poprvé v životě nenasraly. Snaha o objektivitu, bez nenávisti k účastníkům a na Nově, která byla kupodivu nejobjektivnější, zaznělo rovnou, že to policisté přehnali. Na internetu jsem včera večer stihl přečíst jen zlomek z ohromné záplavy informací a rozhodit bannery na demonstrace před MV ČR – jak se zdá, s tou smířlivostí teknařů to taky nebude tak bezmezné.
Jsem strašně rád, že jsem tam byl a že jsem to všechno zažil.
Do politiky
Policejní zákrok si lze vysvětlit jediným: lidé se musí bavit "normálně". Normální je se zchlastat v hospodě do němoty, vychcat se všude kde popadne, poblít kdeco kolem, případně se s někým porvat, cestou domů rozflákat nějaký ten odpadkový koš, někomu vynadat do kriplů a doma dát do držky manželce. To přece PATŘÍ K VĚCI. Tady se sešli lidi slušní, kteří respektují sebe navzájem, mají respekt k přírodě, nedělají žádné problémy, nechtějí žádné problémy, jen se chtějí chvilku cítit spolu dobře. A to přece není normální, takové je třeba ztřískat do krve.
Prosím čtenáře, kterým se policejní zákrok líbil, aby si v případných reakcích předem odpustili všechny ty žvásty o příjezdových cestách, soukromém vlastnictví a hlavně řádu a pořádku. Ano, CzechTek je místo, kde klasický každodenní všední řád a pořádek neplatí. Nejsou tam žádné certifikáty, žádné ISO nebo TÜV, neplatí tam žádné standardizované postupy ani systematizované procedury a právě proto na něj rok co rok jezdí spousta lidí, kteří mají veškerého toho sevření mezi vyhláškami, povolenkami, řády, zákazy, příkazy, limity a precizně definovanými pracovními postupy za celý rok plné zuby a chtějí se alespoň jednou do roka totálně uvolnit, pocítit úctu k člověku i úctu k samému sobě, "vyblbnout se", cítit se zcela svobodní a dobít baterky. Zakázat to neprospěje nikomu a ničemu.
Ohledně všech těch vlastnických otázek policie prakticky permanentně vypouštěla dezinformace a její cíl byl od počátku jasný: CzechTek rozprášit za každou cenu, zdůvodnění se pak už vždycky najde. Kdo mi chcete tvrdit něco jiného, najděte mi nejprve alespoň nějakého vlastníka okolního pozemku. Připomínám, že louku z jedné strany lemuje dálnice, ze všech ostatních stran les, dalo se na ní dostat po veřejně přístupně asfaltce, případně po stejně veřejně přístupných lesních cestách.
Já nyní přerušuji na pár dní svoji výdělečnou činnost – poprosím klienty o pochopení kvůli zásahu "vyšší moci". Jsem ochoten s někým sestavit hromadné oznámení na policii z několika trestných činů počínaje ublížením na zdraví až po šíření poplašných zpráv a jsem připraven jít k soudu jako svědek.
Epilog
Teď jsem hlavně vysypal zvlhlý obsah svého batohu po pokoji a až uschne, nejspíš vyrazím do Prahy – pokud se mezitím něco nezlomí. Právě jsem dostal zprávu, že policie obvinila 6 teknařů z útoku na veřejného činitele. Oni vážně chtějí vrátit ten komunismus! Hlavně ale teď jdu poslat tomu člověku ty jeho ztracené doklady.
P.S. 20:45
Právě jsem se dozvěděl, co se v tuto chvíli děje na Letné. Musím urychlit všechny své povinnosti, abych tam zítra večer byl.
Roman Joura, 01.08.2005, 15:40, vizor1@gmx.net, obrázky doplněny 02.08.2005, 14:15.