Přetisknuto z techno.cz: Zamyšlení a Rudolfov. A komentář.
Na této stránce serveru techno.cz jsem si v "rozbalovacím menu" rozbalil položku nazvanou Další reakce na zásah na CzechTeku a zde našel dva příspěvky, které považuji za mimořádně hodnotné. Proto je sem přetiskuji a pod ně přidávám svůj komentář.
Zamyšlení
Chtěl bych se pokusit zamyslet nad příčinami toho, co se stalo v sobotu na louce u Mlýnce. V první řadě je nutno si uvědomit, že každý stát (ať se tváří, jak chce) je centrální struktura, která ke své existenci nutně potřebuje dostatečné množství alespoň částečně spolupracujících a poslušných jedinců. Stejně tak, jako každý pasák potřebuje svoje stádo poslušných ovcí. A teď si představte, že si ty ovce najednou uvědomí, že je pasák nepokrytě zneužívá ve svůj prospěch, takže si třeba začnou navzájem okusovat vlnu, jen aby na nich nemohl vydělávat. A jak na to zareaguje pasák? Začne je (samozřejmě za použití násilí) od sebe oddělovat, aby se k sobě nedostaly a nemohly se dál okusovat. Asi už tušíte, kam mířím. Chci tím naznačit, že se může zdát, že lidé, kteří si jdou jen tak zatančit na louku, nemohou být přímým nebezpečím pro stát. Opak je však pravdou. Pro každý stát, jakožto centrální strukturu, jsou vždy největším ohrožením svobodně smýšlející jedinci, kteří sebou nenechají touto strukturou manipulovat. A právě těmi účastníci free parties jsou. Takže už se nemůžeme divit, že z nich náš čím dál arogantnější státní aparát chce zase násilím udělat poslušné ovce.
Ještě pořád ale není jasné, proč zrovna technokultura je takovým trnem v oku naší (a nejen naší) vládě. Jinými slovy: Proč právě mezi účastníky free parties je nejvíce lidí, kteří sebou nenechají manipulovat státem? Proč právě tyto ovce prohlédly situaci a začaly se podle toho chovat? Myslím si, že příčina je opravdu v tom, čím většinou odpůrci techna argumentují. Tzn. v účinku hudby s cyklicky se opakujícím motivem, tance, psychedelických drog, vizuální přehlcenosti a spánkové deprivace (tj. jevů, které jsou součástí každé technoparty) na osobnost člověka - hlavně na jeho ego. Tento účinek spočívá zjednodušeně v tom, že se ego, které má jinak velmi pevnou strukturu a v podstatě neomezenou nadvládu, částečně naruší a dočasně "odstaví na vedlejší kolej". To pak vede k tomu, že se člověk stane otevřenějším vůči kosmickému vědomí, které obsahuje veškerou moudrost a člověk tak získává globálnější pohled na svět kolem sebe. Díky tomu si začne uvědomovat mnoho souvislostí, které by mu jinak unikaly. Takže také často pochopí, jak ho stát využívá ve svůj prospěch a podle toho se zařídí. Myslím, že chování technařů můžeme přirovnat k chování Jacka Nicholsona v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Tam střet jeho touhy po svobodě s totalitním systémem také vyústil v brutální závěrečnou konfrontaci.
Výše uvedené prvky techno parties tedy narušují a oslabují ego, které je ale jinak zvyklé mít absolutní nadvládu, takže když cítí, že je ohroženo, všemi možnými prostředky se snaží udržet si svoji pozici. Tím v člověku vzniká pocit chaosu a psychického ale i fyzického nepohodlí, jenž později pomine, pokud proces dobře proběhne, tj. pokud se ego své pozice nakonec aspoň částečně vzdá. A nyní se chci dostat k tomu, že kolektivní ego národa - stát - se chová úplně stejně, jako individuální ego jednoho člověka. To znamená, že při sebemenším náznaku ohrožení začne provádět protiakce. A technokultura opravdu stát ohrožuje, jak jsem se pokusil vysvětlit na začátku. Ještě bych chtěl poznamenat, že tato struktura (stát) se brání sama, aniž by si její jednotlivé buňky (politikové) vůbec uvědomovaly podstatu toho, co se vlastně děje. To ostatně většinou platí i pro druhou stranu. Jednou za čas se toto kolektivní ego rozruší úplně a poté nastane proces jeho opětovného formování. Můžeme to přirovnat k přeformátování počítače. Totální rozrušení státní struktury u nás naposled nastalo v roce 1989. Nová struktura, která poté vznikla, už je dnes natolik pevná a silná, že začíná podrážděně reagovat na jakékoli náznaky její destabilizace. To dál zvyšuje napětí ve společnosti a způsobuje podobné situace, jaká nastala v sobotu u Mlýnce.
Zde bych chtěl svoji úvahu nad současnou situací ukončit. Samozřejmě si nemyslím, že je mi všechno úplně jasné, ale určitě stojí za to se nad tím, o čem zde píšu, trochu hlouběji zamyslet.
Michael Řídký, Třebíč
Mlýnec, nebo Rudolfov
"Plnou ParouBACK 89 05" hlásá dnes jeden z transparentů v Praze na Letné před ministerstvem vnitra. Na údajnou podobnost rozehnání CzechTeku u Mlýnce na Tachovsku s mlácením studentů na Národní třídě v listopadu 1989 poukazují i někteří politici. Toto přirovnání však kulhá na obě nohy: motivace zúčastněných byla tehdy docela jiná; v mnohém snad i opačná. Pro historickou paralelu se musíme vrátit ještě trochu dál.
Píše se 30. březen 1974 a do Rudolfova u Českých Budějovic se sjíždí několik stovek vyznavačů undergroundové hudby. Příslušníci Veřejné bezpečnosti využijí stížnost jednoho zdejšího občana na rušení klidu a zaútočí s nevídanou brutalitou: do davu mírumilovných dlouhovlasých "mániček" pustí mimo jiné cvičené vlčáky. Kdo chce prostor opustit, musí projít uličkou příslušníků VB s pendreky. Mlátí ty "šmejdy" do hlav, do ledvin, ušetřena nejsou ani děvčata. Událost vstoupí do historie jako Rudolfovský masakr.
Onen pověstný husákovský "klid na práci" byl v jižních Čechách zachován. O rok později ale hlavní ideolog undergroundu Ivan Martin Jirous vznáší ve Zprávě o třetím českém hudebním obrození ideu paralelní polis, tedy subkultury, která oficiální struktury ke svému žití nijak nepotřebuje. "Vykašlete se na nás, my na vás taky kašleme," opakuje Jirous i dnes - přičemž ovšem používá mnohem razantnějšího slovníku. V březnu 1976 je 30 nejvlivnějších aktivistů undergroundu zatčeno a mocní si myslí, že mají vše pod kontrolou. Právě tato akce však vede k aktivizaci dalších alternativních skupin a situace vrcholí ustavením Charty 77.
Autor těchto řádků nepochybuje a nesmyslnosti policejního zásahu proti techno party - tato otázka však nyní není nejdůležitější. Nejpodstatnější není dokonce ani to, jak situaci využijí politici, jak dopadne vyšetřování, či jak dlouho budou trvat protesty technařů. Mnohem horší je, že zákrok na Tachovsku vyoral ve společnosti hlubokou generační brázdu. Dnešní střední generace vyrůstala v době, kdy se říkalo: "Nevěřte nikomu nad třicet." Jejich děti tuto myšlenku právě dnes uskutečňují.
Jak správně postřehl sociolog Jan Keller technaři nejsou alternativou ke konzumní společnosti, ale naopak jejím dokonalým naplněním, neboť "do důsledků dovedli heslo masové kultury: konzumovat ve stále silnějších dávkách pokud možno stále totéž." Subkultura techna je provázena řadou negativních jevů včetně chemických drog. Přesto však není možné pustit do těchto lidí vodní děla a teprve pak jim oportunisticky nabídnout dialog. Společnost, která chce přežít, proti sobě nemůže poštvat vlastní děti! Ještě je čas zabránit tomu, aby se opakoval scénář po Rudolfovském masakru.
Aleš Palán
Underground a struktury (komentář RJ)
Pánům Řídkému a Palánovi tímto posílám zvláštní dík, protože podle mě oba svými texty trefují do černého. Jejich úvahy se navíc mimoděk prolínají. Snad každá vláda na světě si přestane být úplně jistá v kramflecích ve chvíli, kdy se někde neorganizovaně srotí tisíce nebo desítky tisíc lidí. A snad každá vláda vždy opovrhovala hudební avantgardou, pokud ji rovnou nepronásledovala. Bylo tomu tak s jazzem, rock and rollem i punkem. Československý bolševik šel samozřejmě vždy ještě mnohem dál - štval veřejnost třeba i proti nové vlně. Nejoriginálnější česká rocková kapela Plastic People pak byla třídní nepřítel číslo jedna a jeho byť třeba jen několik desítek posluchačů protistátní živly. Bolševik nedokázal uvěřit, že se lidé z celého státu můžou sjet na jedno místo jen proto, aby si poslechli svojí oblíbenou muziku. Rudolfovským masakrem pak "dosáhl" toho, že se nakonec proti němu "spikly" skutečně všechny "protistátní živly". Na rozdíl od pana Palána si nemyslím, že by opakování podobného scénáře dnes mohlo být na škodu. Jak píše pan Řídký, dát vrchnosti čas od času najevo, že nejsme nemyslící ovce, není určitě od věci.
Rudolfovské reminiscence mne přepadly už ve chvíli, kdy jsem u Mlýnce poprvé pocítil ve vzduchu něco štiplavého. Ne, nebyl jsem tenkrát na koncertě Plastiků, byly mi 4 roky. :-) Ale znám ten příběh z několika vyprávění: předně od mojí babičky, která tam tehdy dělala šatnářku. Strašně se těch lidí bála, protože vypadali divně a divně se chovali. "Vůbec netančili, jenom seděli na zemi a poslouchali muziku", vyprávěla babička. Mikoláš Chadima ve své knize "Alternativa" pak líčí podrobnosti, kterak posluchači Plastiků byli policií hnáni od Rudolfova kordonem až k vlakovému nádraží v Českých Budějovicích (za vydatné podpory některých místních pokřikujících "postřílejte je všechny hašišáky" a podobná hesla) a v podchodu k nástupištím na návštěvníky koncertu čekala ona proslavená "psí ulička", na jejíž úklid (umytí od krve) pak údajně musela být povolána speciální četa. Ve vlaku do Prahy byli všichni cestující postupně zavlečeni do speciálního policejního kupé a tam vyslechnuti. V Praze na hlaváku pak mohl každý odejít kam chtěl - nikoho nezatkli. A také si pamatuji dobové hlášky ve stylu, že "ti hašišáci šukali po celých Budějcích", což by rozhodně byl hrdinský výkon, když je policajti do města vůbec nepustili. Při takových vzpomínkách se CzechTek 2005 jeví jako lehké deja-vú Rudolfova před 21 lety.
Mno, dnešní doba je jiná. Plastic People tenkrát byli mimo oficiální struktury nedobrovolně, protože neudělali přehrávky, tedy neobstáli se svojí muzikou před "odbornou kulturní komisí" a tím pádem nemohli oficiálně hrát. V podstatě vytvořili underground, aniž by chtěli. Teknivalové soundsystémy se naproti tomu dobrovolně rozhodly stát mimo veškeré struktury a to jim přináší nikoli nesrovnatelné problémy. Pakliže si v 90. letech mnoho hudebních kritiků "stěžovalo", že pro hudební underground v naší "svobodné společnosti" nemůže být místo, kulturní události zvané teknivaly je z tohoto omylu nekompromisně vyvádějí. Stát mimo struktury je možné i dnes a i dnes s tím mohou být problémy, podobné jako před 20 lety. Tím pádem vzniká otázka, jak to tedy je s tou naší svobodou.
Jen s jedním tvrzením pana Palána nesouhlasím a to, že "technaři jsou dokonalým naplněním konzumní společnosti, neboť (...) konzumují ve stále silnějších dávkách pokud možno stále totéž." Tady předně znovu odkáži na článek CzechTek 2005: výpar odpadu, jehož autor, sám teknař, přehledně odpovídá na tento názor. Když už je ale řeč o Plastic People, sluší se doplnit, že s Plastiky to přeci bylo totéž. :-) Přesně právě až do rudolfovského masakru na ně lidé jezdili kvůli muzice a kvůli prožitkům. Alkohol v dávkách větších než malé tyto sešlosti přirozeně provázel, jistě se neobešly ani bez nějakých těch drog. Nebyla v tom žádná ideologie, jediný protest lze spatřovat v tom, že lidé jezdili na kapelu, která prostě byla zakázaná. Možná to pro některé bylo lákavé kvůli "příchuti zakázaného ovoce", většina posluchačů ale zkrátka "jen" měla tu muziku ráda. Jednalo se tedy o stejnou "konzumaci" jako v případě CzechTeku.
Přidal a okomentoval Roman Joura 29.08.2005, vizor1@gmx.net