Českou policii zbourat a postavit znova.
Jedině radikální řez může skoncovat s praxí všemocných "bezpečáků".
Motto: "V Československu policajti bijou holky. Umíš si něco takového představit?" (skupinka teenagerů na ulici ve Štrasburku, která předtím navštívila manifestaci technařů z celé Evropy, 15. dubna 2006)
Není to symbolické? Prvního máje 2006, v lásky čas a svátek práce - a především v den, kdy Konfederace politických vězňů poprvé po dlouhých letech vystrnadila komunisty z jejich oblíbené Letenské pláně, ve stejnou chvíli o pár kilometrů dál, ve stejném městě, předvede několik pochybných existencí navlečených do uniforem Policie ČR výkon, za který by se nemusel stydět lecjaký příslušník bolševické Veřejné bezpečnosti.
Svojí duchovní přináležitost k neonacistům a fašistům dokazují čeští policajti bezmála při každé namanuvší se příležitosti. To, co provedli v pondělí Kateřině Jacques na pražském Palačáku, odkazuje na takové historické policejní výkony, jako třeba loňské zadržení romského aktivisty, který protestoval proti provokaci neonacistů u památníku obětem romského koncentráku v Letech u Písku. Anebo
na pár let starý příběh stíhání pro přestupek dvou nácků, kteří mlátili černocha v pražském metru, poté, co se mláceného zastal jeden Čech, který byl pak sám holohlavci napaden a šel to nahlásit na policii - z přestupku na trestný čin to policajti překvalifikovali až poté, co se ukázalo, že ten Čech byl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab.
Stejnou smůlu na ochránce lidských práv měla uniformovaná mafie také letošního prvního máje. Ale zákrok proti pracovnici Úřadu vlády a dvojce na kandidátce Zelených do letošních voleb překonal i ve všech dalších ohledech hranice "umění možného" našich údajných strážců zákona. Na
těchto fotkách očitého svědka incidentu není vidět nic lepšího a nic horšího, než napadení mladé ženy úchylným násilníkem. Ta hodně špatná zpráva tedy zní především, že mnohem širší, větší a hlubší je
deprivace v řadách českých policajtů, o které psal Jan Paul na Britských listech po loňském
CzechTeku.
V té souvislosti mi policie poskytla další vystřízlivění. Jestliže se zdálo, že se z loňského CzechTeku alespoň trochu poučila, teď vidím, jak to poučení konkrétně vypadá: na mediálně sledované, neřkuli "politicky citlivé", první letošní technoparty CzaroTekk u Krásna na Sokolovsku policie pracovala korektně, aby se vzápětí mohla vybít někde úplně jinde, v naději, že v tom snad 20-členném hloučku protestujících proti náckům na Palačáku se to bezpečně ututlá. Dokumenty z incidentu mluví jasně a zákrok proti Kateřině Jacques můžeme spolehlivě označit za
podobně "profesionální", jako zásah policajtů na CzechTeku - jeden mlátí ženskou, ostatní kolem něj utvoří kroužek, aby nikdo nic neviděl a pokud někdo přesto pronikne se záznamovým zařízením, je
předveden na služebnu. Provedení dokonalé, pánové a mládenci v uniformách vyloženě působí, že tuto taktiku mají přesně natrénovanou a mnohačetnou praxí prověřenou.
Samozřejmě můžeme dát krk na to, že celý incident "prasknul do mediální bomby" díky momentálnímu zaměstnání Kateřiny Jacques. Když si ovšem vezmeme, jak často
se něco podobného přihodí jen mediálně trochu známějším osobám či zaměstnancům
vládních úřadů (Penc, Jařab, Jacques), pak je docela děsivé si představit, jaká je skutečná frekvence podobných případů po celé republice a jakých rozměrů u nás policejní zvůle mohla dosáhnout.
Tady je východiskem pouze radikální řez. A na ten to ani po tomto incidentu nevypadá. Policejní prezident Husák, ministr vnitra Bublan i premiér Paroubek
jsou podle všeho odhodláni tlačit na inspekci ministra vnitra,
aby případ v podstatě vyšuměl jen s tím jedním, nejprofláklejším obětním
beránkem. To bude dobře vypadat v televizi, ale řešení to není žádné.
Do podobného stádia ostatně dospělo také vyšetřování CzechTeku, kdy se
pozornost dnes nesmyslně soustředí už jen na na známý výkon "chebské
čtyřky" - na odpovědnost za zásah jako celek, ani na jeho zákonnost už
se dnes nikdo neptá. Přesto se ani "chebskou čtyřku" nepodařilo
ani dostat před nezávislý soud. Bezmoc proti policejní zvůli nejde
ilustrovat lépe. Nedokážu si vůbec představit, co se muselo dít v dobách
ještě ne tak dávných, kdy digitální foťáky a kamery nebyly tak hojně
rozšířené a převážně to byla jen policie, kdo dodával důkazy - pakliže
dnes můžete dokumentovat policejní zločiny horem dolem, dodávat těch důkazů
tuny a stejně vám to není nic platné.
Tohle se nezmění, dokud se na
vedoucí pozice nedostanou lidé, kteří budou chtít policii opravdu změnit a
nevezmou to zhurta. Dokud v podobných případech nezačnou padat hlavy i všech
těch policajtů, kteří třeba "jenom" prokazatelně lžou a snaží se zametat zločiny svých kolegů pod koberec.
Dosud žádný z reformátorů policie podobnou snahu nevykázal, přestože je
ta policie reformovaná prakticky neustále.
Jinak pokud jsem dával dobře pozor, tak Palackého náměstí patří v Praze do jakési "zóny hyde park", kde není třeba žádné shromáždění nahlašovat. Toho prý také náckové využili a proto se sešli právě tam. V takovém případě má jak shromáždění nácků, tak protestní sešlost Zelených a spol. de iure rovnocenné postavení a každý policajt, který byť jen naznačí něco o "narušování oznámeného shromáždění", by za uplatnění výše popsaného principu měl rovněž okamžitě skončit na zasloužené dlažbě.
No a než jsem to dopsal, stihl se ozvat samotný Tomáš Čermák, tedy onen policejní násilník, který Kateřinu Jacques na prvního máje napadl. Stojí si za svým, k zásahu prý měl důvod. A jeho obhájce k tomu dodává: "Výzvy policisty musí uposlechnout každý". V téhle větě je zakopaný pes. Zurčí z ní skutečné přesvědčení bolševického bezpečáka v celé své aroganci: "Já jsem policajt, já můžu všechno a Ty musíš poslouchat! Když Ti nařídím, abys skočil z okna, tak skočíš! Proč? Prostě proto, že já jsem policajt!"
Dokud se tohle nezačne měnit, zůstanou Paroubkovy kecy o přibližování se západní Evropě jenom bohapustým tlacháním.
Roman Joura, 04.05.2006