Fanatismus nezná hranic
aneb O dvou zbouranejch
barácích
Prolog: Bamjánské údolí
V březnu 2001 zničilo afghánské vládnoucí hnutí Taliban obrovské, 1700 let staré buddhistické sochy v Bamjánském údolí. Ve jménu Alláha a proto, že islám zakazuje zobrazování světců. Obrázky zkázy oběhly a vyděsily celý svět. A ten se utvrdil v tom, že nálepka náboženských fanatiků talibům prostě patří.
Příběh 1 – Přerov
V únoru 2007 přinášejí česká média zprávu, že se v Přerově chystá demolice spolkového domu Komuna. Poprask to vyvolá proto, že Komuna byla ještě před rokem na seznamu kulturních památek, ale pak ji nějaký úředník vyškrtl. Pozemek koupila developerská firma a jde dům zbourat. Na místo přijíždí ministr kultury, odhodlaný památku „bránit i svým tělem“. Úřední šimlové nacházejí nedostatky ve stavebním povolení. Ty jsou však obratem odstraněny a na místo nabíhá demoliční parta, aby stihla dům rozmetat dřív, než vyprší termín ohlášeného zahájení řízení o zařazení baráku zpátky mezi památky. S veškerým nasazením se to podaří. V den, kdy řízení může začít, nezbývá z domu prakticky nic.
Jaký je rozdíl mezi fanatismem talibů a tímhle fanatismem? Vidím jen jediný – každý se modlí k jinému bohu. Talibové k Alláhovi, čeští stavebníci – ke Svatému Mamonu. Jakmile Velký Investor vidí na obzoru příležitost co nejrychleji protočit a namnožit co nejvíce milionů, není absolutně schopen ani koutkem oka zahlédnout cokoliv jiného. Památky? Lesy? Přežitky minulosti! My tady teď vybudujeme něco současného a moderního! Zorničky jsou zúžené blahem a zbytek světa neexistuje. Nezapomenu na výrok mistra demoliční čety v televizi: „Jaké morální zábrany? Já mám platný demoliční výměr a potřebuju vydělat peníze“. Jistě, nějaká firmička objednaná, aby provedla svojí práci, je tím posledním, kdo je tu vinen. Ale myslím, že to řekl za všechny „zaangažované do projektu“. „Odhodlání“ zkrátka přináší výsledky.
Hospodářské noviny svůj článek k „případu Komuna“ končí větou: „Vše nasvědčuje tomu, že památkově ceněný dům nahradí tuctový supermarket, jakých je i v Přerově nepočítaně“. Což si při troše fantazie člověk mohl domyslet.
Příběh 2 – Kodaň
Uběhne sotva pár dní a v pondělí 5. března užasle sleduji v televizi záběry z dánské Kodaně, na kterých se bagr zakousává do zdí domu zvaného dánsky Ungdomshuset (Dům mladých). Proslulý squat, který policie začala vyklizovat 1. března, což vyvolalo v kodaňských ulicích nepokoje takového rázu, na který nejen Dánové nejsou zvyklí. Pohled na hořící auta a vyrabované školy sotva v někom vyvolá klid a spokojenost. Sledoval jsem to zpočátku jen povrchně. Televizí vytvořený obrázek squaterů nelegálně okupujících dům prodaný radnicí už před šesti lety jakési křesťanské kongregaci a vykřikujících, že radnice nemá právo je odtud vyhnat, by ve mne vyvolal spíš shovívavý úsměv, nebýt obrazovka plná pouličních ohňů. Když se však pouhé čtyři dny po policejním vyklizení začal starý dům měnit v hromadu cihel, secvaklo mi, že tady něco nehraje. Když jsem se ovšem jal vyhledávat nějaké bližší informace, ani v nejmenším jsem netušil, k jak bizarním dojdu koncům.
Vyhledávání to nebylo zase moc složité. Dva názvy ve vyhledávači – Ungdomshuset a Faderhuset („Dům Otce“ – název oné křesťanské organizace, která dům koupila) – vydají na solidní studium, ze kterého si každý udělá obrázek. Je tedy pravda, že je dobré k tomu znát nějaký cizí jazyk. Když ne rovnou dánštinu, tak třeba angličtinu, němčinu nebo polštinu.
Tak se záhy dozvíte věci, které televizním infotainmentem neprojdou, asi jsou nezáživné: Obyvatelé, kteří provozovali Dům mladých od roku 1982, měli s kodaňskou radnicí uzavřenou smlouvu na věčné užívání objektu. Radnice ale byla znepokojena, když v domě v roce 1996 vypukl požár. A začala hledat právní kličky, jak smlouvu obejít. Až si v roce 1999 podala inzerát, že dům prodává. První protesty squaterů se konaly už tenkrát, ale média si jich moc nevšimla – nikdo nic nezapaloval, nedemoloval. Mimochodem, podle autora textu na této stránce byla už tenkrát mezi zájemci o objekt organizace Faderhuset, ale byla odmítnuta jako nedůvěryhodná. Radnice nakonec prodala dům akciovce zvané Human. A Faderhuset v září 2001 skoupil všechny akcie této Human. Následovaly nejen další protesty, ale celá věc šla také k soudu. Squateři argumentovali právem na věčné užívání, Faderhuset se domáhal svého vlastnického práva. Takže tvrdit, že squateři okupovali dům 6 let nelegálně, není dost dobře možné – objekt byl zkrátka předmětem sporu. A to až do srpna 2006, kdy soud druhé instance přiřkl dům Faderhusetu, zamítl možnost dalšího odvolání (holt jiný kraj jiná justice) a stanovil termín jeho vyklizení na 14. prosince 2006. Což je také datum, kdy v Kodani začaly ostré protesty. Dále jsem nevěděl, že na podporu Ungdomshusetu vznikla nadace Jagtvej 69 (nazvaná podle adresy, kde se dům nachází, vlastně nacházel), která shromáždila kolem 2 milionů euro na odkoupení domu od Faderhusetu. Anarchistické stránky tvrdí, že je to částka čtyřikrát vyšší, než za jakou Faderhuset objekt získal. Křesťané ale prodat dům odmítli. Policie se nakonec rozhodla vyklizení domu ještě o několik týdnů odložit, neboť podle vlastního vyjádření nechtěla rušit křesťanský klid v době adventu.
V neposlední řadě jsem se pak dozvěděl, kdo jsou oni Faderhuset, Dům Otce, v našich médiích poněkud tajemně nazývaní křesťanskou kongregací. Anarchistické stránky jí nazývají ultrapravicovou, extremistickou, fundamentalistickou náboženskou sektou. Faderhuset čítají kolem 120 členů, cítí se být vybráni Bohem a Velekněžku Ruth Evensen, která stojí v jejich čele, uctívají jako tu, skrze kterou mluví Ježíš Kristus. Ověřit si tu šílenost nedá moc práce, zase stačí jen několik kliknutí a narazit na pár citátů samotné Velekněžky. Když se Faderhuset stal v roce 2001 majitelem squatu, Ruth Evensen například pronesla: „Teď, když domu vládneme my, jeho dosavadní obyvatelé prostě nebudou schopni překročit jeho práh, protože Boží světlo pro ně bude až příliš silné“. A konečně z pravidelné nedělní mše sekty z letošního 4. března, 3 dny po vyklizení squatu, dánské noviny citovaly části jejího oslavného projevu, mimo jiné: „Mladí lidé v Norrebro (čtvrť, kde se squat nacházel) jsou posedlí démony, ale Bůh nad Satanem zvítězil. Nyní je třeba pokračovat v boji proti homosexualitě, pedofilii, pornografii, aborcím a satanistickým hračkám“.
Nezbývá než Božím Poslům z Faderhuset poblahopřát, že se jim s pomocí dánské radnice, policie, soudů a zjevně nastrčené akciovky podařilo vyhnat posedlé mladé lidi konečně do pekla a satanské doupě na Jagtvej 69 srovnat se zemí. Alelujá! Ámen.
Jak je vidět, pro vítězství fanatismu nad zdravým rozumem není třeba jezdit někam do Asie. Stačí se trochu rozhlédnout kolem sebe. Dostatečně fanatický fanatik nakonec dokáže využít ve prospěch svých ideálů i všechny vymoženosti našeho „moderního a vyspělého“ světa.
V souvislosti s událostmi, které následovaly po vyklizení Domu mládeže, přicházejí z Kodaně již dva týdny zprávy o rozsáhlém porušování lidských práv a dánských zákonů policií – včetně zatýkání dětí mladších 15 let, preventivního zatýkání, policejních odposlechů mobilních telefonů bez souhlasu soudu, zatýkání náhodných turistů, zatýkání za zaslání esemesky vyzývající „k boji“, bití uvězněných mladých lidí třeba za to, že jako vegetariáni odmítnou masitou stravu. Prý snad vězeňská stráž ví, že hodně demonstrantů jsou vegetariáni a schválně jim kupuje hamburgery u McDonalda. Osvojili si snad doktrínu fanatiků z Faderhuset? Evropský remix Abú Ghraibu?
Události v Kodani mají tedy mnohem pestřejší kontext. Interpretace zahraničních médií pak zaměnila příčinu za následek, celý obraz zkreslila a v podstatě postavila na hlavu v takovém stupni, jak se to přeci jen každý den nevidí. Jinými slovy se podařilo všechno „hodit“ na demolující anarchisty – oni jsou teď v očích mnoha televizních diváků na světě tím hlavním problémem. Ve skutečnosti jsou ale jejich akce jen následkem problému, který leží úplně jinde a který vytvořili úplně jiní lidé. Tady se jedná o ideologický střet – a politický. I web takového Economistu připouští, že celá věc má politické pozadí a že současné pravicové vládě vyklizení sídla levicové mládeže přinejmenším určitě nevadí. Poněkud nechápu, jestli toto stádium považují kodaňští radní za „konečné řešení“. Vyženou lidi na ulici, nechají jim zbourat dům, ke kterému ti lidé měli emotivní vztah („více než domov“) a odškrtnou si to jako vyřešený problém? My si tomu můžeme říkat jak chceme, ale ti mladí to musí vnímat jednoznačně jako akt socio-kulturního teroru. Představují si to ti politici nějak dál? Nebo to pro ně skončilo, umyjí si ruce – a zbytek bude na policii a soudech?
Epilog
Fanatik má jednoduchou vizi: když něco zničit, tak takovým způsobem, aby to bylo jednou provždy a nikdy se nedalo obnovit. Afghánským tálibům to asi nevyšlo – dnes Bamjánským údolím brouzdá armádička geologů a snaží se dát starodávné buddhistické sochy zase dohromady. Nikoli neúspěšně. Naproti tomu přerovská Komuna má svůj osud zpečetěn. Zdaleka ne všem se po ní stýská a intenzita protestů (trojčlenná skupinka s transparentem na hromadě cihel) nevěští obnovení památky z dob komunismu ani poté, kdy skleněno-plechové hyper-krabice začnou dosluhovat.
Historický dům z roku 1897 v kodaňské čtvrti Norrebro nebyl jen „mrtvou“ památkou, ale živým společenským a kulturním centrem. Ani jeho historická hodnota ale nezachránila „Satanovo doupě“ před zničením. Nicméně se zdá, že kodaňským politikům a katolickým bojovníkům jejich vize krásného světa bez Ungdomshusetu přeci jen vyjít nemusí. Nadace Jagtvej 69 má peníze a ve čtvrti Norrebro se formuje občanská iniciativa, která chce postavit nový Ungdomshuset a vrátit tak situaci do normálu. Sotva se dá ale předpokládat, že za pár měsíců či let zbudou s novým Domem mladých jen vzpomínky na to, kterak zaslepení náboženští a političtí fanatici kdysi zbourali jeden starý dům. Ti lidé, které demolice Ungdomshusetu zasáhla bezprostředně, si to ponesou po zbytek života a pokud z toho současní dánští politici vyjdou jen jako ti, které ve skutečnosti nikdo nepotřebuje, budou to moci pokládat za své vítězství.
Roman Joura , 22.03.2007
Aktuality kolem Ungdomshusetu sleduje CzechTek WebLog
Aktualizace událostí v angličtině (anglická verze dánského servisu www.modkraft.dk)
Relevantní články:
Britské
listy: Kauza Ungdomshuset